Původní příspěvek:
Dobrý den,
obracím se na vás s žádostí o radu a pomoc.
Účastnila jsem se výcviku v autoškole v individuálním režimu. V rámci něho jsem absolvovala dvě přednášky, jízdy a jedno několikavteřinové přezkoušení.
K řízení mám od začátku respekt a výcvik jsem brala se vší vážností. Znamenalo to, že jsem na každou svoji jízdu přicházela se značným předstihem, abych si mohla být jistá, že dorazím včas bez ohledu na kolony, havárie na silnici nebo další zásahy shůry. Čas zmeškaný v práci jsem si napracovávala a čekala v mrazech před autoškolou.
Navzdory tomu mé lekce často začínaly s poměrně velkým časovým zpožděním s odkazem na kolony, havárie na silnici nebo další zásahy shůry. Nebylo ojedinělé, že můj učitel dorazil pozdě o patnáct minut nebo i později, nezřídka jsme skončili dříve a někdy jsme měli i pauzu na nějaký telefonát.
Ze začátku jsem to chápala jako cosi výjimečného, tak mi to i bylo podáno. Později jsem si připadala v pasti systému, v rámci kterého svoji autoškolu potřebuji, abych mohla ke zkouškám, ale i u zkoušek.
Domluvila jsem si tedy jízdy s doprovodem po absolvování celého výcviku a soustředila se na to, abych co nejrychleji prošla zkouškami a mohla se pořádně vyjezdit.
Na teorii jsem přežvýkala celou učebnici, pak jsem projela všechny otázky, vrátila se znovu k učebnici v oblastech, které mi dělaly problém, a znovu proklikala otázky. Byla jsem si 100% jistá, že testem projdu jako nic.
Čas zkoušky nebyl flexibilní, nicméně vzala jsem si volno v práci a dorazila napříč Prahou opět s předstihem, abych si mohla být naprosto jistá, že nepřijdu pozdě. Na nutnou dochvilnost jsem byla upozorněna předem. Poté, co jsem zaplatila, mi ovšem bylo oznámeno, že zkouška ve skutečnosti začíná o 45 minut později, než mi bylo napsáno, že začíná. Tento čas jsem čekala.
Po zhruba těchto 45 minutách jsem byla předvolána před komisaře, který mi oznámil, že mě posílá domů. Vůbec jsem tomu nevěřila, a to ani v okamžiku, kdy mi předložil důvod: Lékař na mé zdravotní zprávě zakroužkoval, že jsem způsobilá k řízení, a také že jsem způsobila s omezením (brýle nebo čočky). Komisař odmítl akceptovat zcela zjevný fakt, že se mu můj lékař snaží říct, že prostě musím řídit s brýlemi. Nedovolil mi žádný argument, nenechal mě doříct jedinou větu a řekl, že jsem sice neudělala žádnou chybu (tu udělal podle něho lékař a autoškola, která posudek neměla akceptovat), ale že musím jít.
Zástupce autoškoly k tomu komisaři neřekl nic, naopak řekl, že to mám nechat být a jít. Potom, co jsem se na chodbě sesypala, mi ze svého vrátil peníze za zkoušku a instruoval mě v tom smyslu, že musím osobně a v konzultačních hodinách dorazit za majitelem autoškoly.
Absolvovala jsem proto jízdu napříč Prahou zpět do práce a poté další jízdu do autoškoly, kde mi bylo jen majitelem sděleno, že mám prostě „dovalit“ nový posudek. Nepadla žádná omluva a ani zde mi nebylo umožněno dokončit jedinou větu. Stručné vyjádření, že jsem se s inspektorem neměla dohadovat, jsem pochopila jako uznání chyby, na druhou stranu prostě nemám tu věc řešit a mám si to vyřídit.
Lékař je známým majitele autoškoly a byl mi z jeho strany původně doporučen. Ordinuje hned vedle autoškoly, navzdory tomu vše zůstalo jen na mně a já musela absolvovat další dvě cesty (při první jsem se kvůli chybně uvedeným ordinačním hodinám na webu s lékařem minula) tam a zpět. Poté jsem zprávu nesla majiteli autoškoly, který se právě dobře bavil s někým jiným a odmítl mi věnovat víc pozornosti, než aby mi sdělil, že neví, kdy je další zkouška, někdy na začátku května a pošle mi SMS.
Jakkoli je už konec dubna, žádná SMS mi nepřišla.
Kvůli zkouškám v autoškole jsem odkládala svoji dovolenou, nicméně nemůžu ji už odkládat dál a doufat, že autoškola něco udělá. Zároveň se bojím narůstající prodlevy mezi mou poslední jízdou a tou testovací.
Žádný z těch bodů (zkrácené lekce, chyba v posudku, absence jakýchkoli vstřícných kroků ze strany autoškoly po jejich chybě) by mi samotný nepřipadal jako důvod si stěžovat. Ale to zjevné pohrdání mým časem, mojí snahou a faktem, že jsem zaplatila za službu, kterou nedostávám, mi bere dech i jakoukoli chuť ještě někdy řídit.
Chtěl bych se nějakým způsobem ohradit proti systému, který je zjevně nastaven v neprospěch studentů, a který je zvyklý s nimi „vyjebávat“ kvůli nízkému průměrnému věku. Mně autoškolu ale nezaplatili rodiče a můj čas pro mě znamená i můj příjem a obživu.
Prosím, dejte mi vědět, jestli s tím můžu něco udělat, nebo jestli musím jen trpně čekat, až dostanu SMS.
Díky a hezký den,
Pavla
Dobrý den,
obracím se na vás s žádostí o radu a pomoc.
Účastnila jsem se výcviku v autoškole v individuálním režimu. V rámci něho jsem absolvovala dvě přednášky, jízdy a jedno několikavteřinové přezkoušení.
K řízení mám od začátku respekt a výcvik jsem brala se vší vážností. Znamenalo to, že jsem na každou svoji jízdu přicházela se značným předstihem, abych si mohla být jistá, že dorazím včas bez ohledu na kolony, havárie na silnici nebo další zásahy shůry. Čas zmeškaný v práci jsem si napracovávala a čekala v mrazech před autoškolou.
Navzdory tomu mé lekce často začínaly s poměrně velkým časovým zpožděním s odkazem na kolony, havárie na silnici nebo další zásahy shůry. Nebylo ojedinělé, že můj učitel dorazil pozdě o patnáct minut nebo i později, nezřídka jsme skončili dříve a někdy jsme měli i pauzu na nějaký telefonát.
Ze začátku jsem to chápala jako cosi výjimečného, tak mi to i bylo podáno. Později jsem si připadala v pasti systému, v rámci kterého svoji autoškolu potřebuji, abych mohla ke zkouškám, ale i u zkoušek.
Domluvila jsem si tedy jízdy s doprovodem po absolvování celého výcviku a soustředila se na to, abych co nejrychleji prošla zkouškami a mohla se pořádně vyjezdit.
Na teorii jsem přežvýkala celou učebnici, pak jsem projela všechny otázky, vrátila se znovu k učebnici v oblastech, které mi dělaly problém, a znovu proklikala otázky. Byla jsem si 100% jistá, že testem projdu jako nic.
Čas zkoušky nebyl flexibilní, nicméně vzala jsem si volno v práci a dorazila napříč Prahou opět s předstihem, abych si mohla být naprosto jistá, že nepřijdu pozdě. Na nutnou dochvilnost jsem byla upozorněna předem. Poté, co jsem zaplatila, mi ovšem bylo oznámeno, že zkouška ve skutečnosti začíná o 45 minut později, než mi bylo napsáno, že začíná. Tento čas jsem čekala.
Po zhruba těchto 45 minutách jsem byla předvolána před komisaře, který mi oznámil, že mě posílá domů. Vůbec jsem tomu nevěřila, a to ani v okamžiku, kdy mi předložil důvod: Lékař na mé zdravotní zprávě zakroužkoval, že jsem způsobilá k řízení, a také že jsem způsobila s omezením (brýle nebo čočky). Komisař odmítl akceptovat zcela zjevný fakt, že se mu můj lékař snaží říct, že prostě musím řídit s brýlemi. Nedovolil mi žádný argument, nenechal mě doříct jedinou větu a řekl, že jsem sice neudělala žádnou chybu (tu udělal podle něho lékař a autoškola, která posudek neměla akceptovat), ale že musím jít.
Zástupce autoškoly k tomu komisaři neřekl nic, naopak řekl, že to mám nechat být a jít. Potom, co jsem se na chodbě sesypala, mi ze svého vrátil peníze za zkoušku a instruoval mě v tom smyslu, že musím osobně a v konzultačních hodinách dorazit za majitelem autoškoly.
Absolvovala jsem proto jízdu napříč Prahou zpět do práce a poté další jízdu do autoškoly, kde mi bylo jen majitelem sděleno, že mám prostě „dovalit“ nový posudek. Nepadla žádná omluva a ani zde mi nebylo umožněno dokončit jedinou větu. Stručné vyjádření, že jsem se s inspektorem neměla dohadovat, jsem pochopila jako uznání chyby, na druhou stranu prostě nemám tu věc řešit a mám si to vyřídit.
Lékař je známým majitele autoškoly a byl mi z jeho strany původně doporučen. Ordinuje hned vedle autoškoly, navzdory tomu vše zůstalo jen na mně a já musela absolvovat další dvě cesty (při první jsem se kvůli chybně uvedeným ordinačním hodinám na webu s lékařem minula) tam a zpět. Poté jsem zprávu nesla majiteli autoškoly, který se právě dobře bavil s někým jiným a odmítl mi věnovat víc pozornosti, než aby mi sdělil, že neví, kdy je další zkouška, někdy na začátku května a pošle mi SMS.
Jakkoli je už konec dubna, žádná SMS mi nepřišla.
Kvůli zkouškám v autoškole jsem odkládala svoji dovolenou, nicméně nemůžu ji už odkládat dál a doufat, že autoškola něco udělá. Zároveň se bojím narůstající prodlevy mezi mou poslední jízdou a tou testovací.
Žádný z těch bodů (zkrácené lekce, chyba v posudku, absence jakýchkoli vstřícných kroků ze strany autoškoly po jejich chybě) by mi samotný nepřipadal jako důvod si stěžovat. Ale to zjevné pohrdání mým časem, mojí snahou a faktem, že jsem zaplatila za službu, kterou nedostávám, mi bere dech i jakoukoli chuť ještě někdy řídit.
Chtěl bych se nějakým způsobem ohradit proti systému, který je zjevně nastaven v neprospěch studentů, a který je zvyklý s nimi „vyjebávat“ kvůli nízkému průměrnému věku. Mně autoškolu ale nezaplatili rodiče a můj čas pro mě znamená i můj příjem a obživu.
Prosím, dejte mi vědět, jestli s tím můžu něco udělat, nebo jestli musím jen trpně čekat, až dostanu SMS.
Díky a hezký den,
Pavla